KNIHKUPECTVí ELIM

Pavel Srniček byl borec. Borec v nejlepším smyslu slova. Jako kluk vyrůstal ve velmi složitých sociálních podmínkách, ale možná právě těžké chvíle z dětství z něj udělaly silného a férového chlapa. V noci pomáhal mamince s dojením krav, spal v jedné posteli se svými sourozenci, nosil oblečení po sestrách, aby se stal jedním z nejuznávanějších fotbalových brankářů v Anglii i na světě. V Newcastlu překonával každý rok nedůvěru trenéra. Vždycky se zapřel, tvrdě dřel a nenechal si nic líbit, aby ukázal, že on je pravým mužem pro branku hrdého klubu. Vyznával ve všech směrech férový přístup od sebe i od druhých. Když dal své slovo, vždy platilo. Fanoušci Pavla Srnička milovali. V Newcastlu se stal jedním z nich. Nikdy nezapomněl, odkud se vydal do světa velkého fotbalu. Zůstal skromný a otevřený. I proto na něho příznivci Magpies nedají dopustit. Pokaždé se s fanoušky zastavil, povídal si s nimi, podepisoval se a hrával s nimi i fotbal. V Newcastlu navždy budou říkat Pavel Srniček je Geordie, jak se říká místním, kteří žijí v oblasti kolem řeky Tyne.

Pro české fanoušky zůstane hrdinou, který nic nevypustil a současně mu na tváři neustále hrál lehký úsměv. Ctil spravedlnost, bojoval za svůj tým a všude zanechal výraznou stopu. Ať už v národním týmu, v italské Brescii nebo portugalském Beira Mar. Svou nevyčerpatelnou energii přenesl i do trenérského života. Připravoval brankáře ve Spartě a jeho nasazení bylo ohromující. Jak hrál, tak i trénoval. Naplno. Srničkovo obrovské srdce tlouklo pro fotbal, ale nejvíc pro dceru Vendy a syna Maxe, jimž daroval život. Ten jeho skončil nečekaně brzy, ve věku 47 let.

Svůj silný životní příběh shrnul ve velice otevřené a upřímné autobiografii, kterou stihl vydat jen pár dnů před svým odchodem.